Historie mého focení
Jméno: Michal Myslivec
ICQ: 211 - 376 -073
Fotoaparáty: | · Nikon E2000 |
| · Nikon COOLPIX E990 |
| · Nikon COOLPIX L4 |
| · Nikon D50 |
| · Nikon COOLPIX P80 |
Objektivy: | · Nikkor 18 - 55 / 3,5 - 5,6 |
| · Tokina 28 - 70 / 2,8 AT-X 287 PROSV |
| · Tamron 28 - 300 / 3,5 - 6,3 XR Di |
S focením jsem začal přibližně v roce 2003, kdy jsem si koupil svůj první digitální fotoaparát a to Nikon E2000 s čidlem s 2MPix. Tehdy za velmi přívětivých 6990Kč. K tomu ještě samozřejmě kartu CompactFlash pro ukládání snímků, tehdy s dostačující kapacitou 128MB za neuveřitelných 1490Kč.
Tento fotoaparát byl tehdy jeden z "levnějších", přesto na to padla moje prázdninová brigáda. Pro začátek mi tento fotoaparát stačil, tehdy jsem nevěděl ještě jak fotit. Tento Nikon byl plný automat, u kterého nešlo nastavit vůbec nic. Přesto tento fotoaparát zůstal v mé sbírce do dnes, sice jen jako fotoaparát vhodný jen do rizikových míst k vodě, na hory a všude tam, kde by mohl přijít k úhoně (poslední dobou je využíván už jen jako těžítko na stole). Stále funguje a i když není používán, nechce se mi ho vyhodit. V porovnání s novějšími fotoaparáty se kvalita fotek nedá bohužel vůbec srovnávat.
Dalším fotoaparátem se stal bazarovaný kousek Nikon Coolpix E990, který měl již 3MPix. Na některých stránkách se objevuje, že se jedná o tzv. elektronickou zrcadlovku, čili EVF. To samozřejmě není pravda, i když se jednalo o velmi vydařenou serii fotoaparátů se spoustou funkcí. Prostě vydařený fotoaparát, kde si uživatel může nastavit co chce a má nad tím plnou kontrolu.
E990 dlouho nevydržela, první co se na ni pokazilo byla ulomená packa, která držela tužkové baterie uvnitř. Na víčko tlačily velkou silou baterie a postupem času, kdy se baterie kvůli nabíjení musely vyjímat z fotoaparátu, packa nevydržela a odporoučela se právě při focení v přírodě. Další chybou která se vyskytla bylo čidlo. Na čidle začaly odumírat hromadně pixely a to až do takové fáze, že to bylo vidět i při zmenšené fotce na monitoru. I když jsem s tímto fotoaparátem byl velmi spokojený, musel jsem si pořídit nový. A proto že nebyly peníze, koupil jsem jeden z nejlevnějších co byl v nabídce. A tak se dalším fotoaparátem stal Nikon Coolpix L4.
V pořadí třetí fotoaparát jsem si pořídil levný a vcelku malý a jednoduchý kompakt Nikon Coolpix L4. Jedná se o 4MPix, zde jsem musel poprvé obměnit karty pro ukládání. Tento fotoaparát totiž disponuje jen slotem pro SD. Tento fotoaparát se mi opravdu po předchozím modelu moc neosvědčil a dlouho jsem s ním nevydržel. Vzhledem k tomu, že spadá do kategorie typu "namiř a cvakni" s nepříliš kvalitními fotografiemi za jen trochu zhoršených podmínek jsem se rozhodl pořídit konečně i digitální zrcadlovku.
Digitální zrcadlovku jsem měl v plánu koupit již dlouho, ale vzhledem ke stále vyšší ceně než je milé jsem to stále oddaloval. Po dlouhém přemáhání, spoření a rozhodování jsem si nakonec koupil Nikon D50. A to vlastně jen kvůli tomu, že se tento kousek objevil v bazaru jako použité zboží, ale měl nafoceno vcelku málo fotek. Po zkontrolování člověkem, který se v tomto oboru pohybuje již delší dobu, jsem řekl jo a už jsem vytahoval kreditní kartu. Tělo bylo prodáváno i se základním objektivem 18-55/3,5-5,6 za přijatelnou cenu 11 500Kč. Splnil se mi tedy sen a já jsem chvátal domu, abych si mohl zrcadlovku vyzkoušet a pořádně nastavit.
Z počátku jsem tvrdil, že tím mé investice do "foťáku" právě skončily. Omyl. Po pár měsících jsem se rozhodl vyměnit tento objektiv za jiný s lepší kresbou, světelností, prostě za objektiv vyšší třídy. Při cestě do Prahy jsem zašel do Škody a hledal jsem jestli by bylo něco lepšího, ale za omezený rozpočet studenta. Po odskoušení tří objektivů jsem si říkal, že asi odejdu s nepořízenou, když jsem tam náhle uviděl Tokinu 28-70/2,8. Vyzkoušel jsem si ho a hned bylo jasno. Tento objektiv hned putoval na tělo zrcadlovky a seťák jsem hned prodal do bazaru. To byl prostě objektiv, který měl výborné výsledky snad ve všem. Jeho velký problém byl na delších procházkách nebo výletech do přírody. Jeho hmotnost, která se blížila 700 gramům, bylo přeci jenom docela dost a krk tím nemálo trpěl:-).
Doba se mění a protože jsem neměl již tolik času na focení a když jsem někam šel, nechtělo se mi tahat zrcadlovku s sebou, tak jsem ji nakonec prodal. Sice jsem se s ní nerad loučil, protože to byl vážně pěkný fotoaparát ( dnešní řada D40 a D60 se mi vůbec nelíbí a když jsem je zkoušel, tak mi moc "neseděli"). A tak jsem si pořídil od Nikonu tenkrát novinku Coolpix P8O. I přes veškeré problémy, které má tento fototaparát (dodám samostatný článek), tak tento model hodnotím docela kladně. Problém je u člověka který klesá ze zrcadlovky, prostě ta kvalita je horší, ale ne hrozná.
Tímto zakončím historii fotoaparátů co jsem vlastnil. Celý tento článek by se mohl rozrůst ještě o modely co si mohl aktivně vyzkoušet (ne na 5minut), ale to by se to tu neúměrně rozrostlo - jednalo se o modely od Minolty, Canonu, Olympusu a některé další od Nikonu.